Jasnost nevzniká tlakem. Vzniká v tichu, když si dovolíš ptát se jinak.

Zima je přirozeným časem obrácení pohledu dovnitř. Je méně světla, méně energie. Příroda zpomaluje, odpočívá, stahuje se pod sníh.

A my často jedeme dál.

Možná necítíš krizi.
Možná jen únavu, kterou nejde dospat.
Možná tiché „něco nesedí“, které se ozývá ve chvílích, kdy konečně ztichne hluk povinností.

A právě tady začíná jasnost.

Ne jako odpověď.
Ne jako rozhodnutí.
Ale jako dovolení si zastavit se a ptát se.

Jasnost není o výkonu. Je o slyšení.

Jsme zvyklí hledat řešení. Zlepšovat. Optimalizovat. Posouvat se.

Jenže jsou období, kdy další krok vpřed nepřináší úlevu –
naopak prohlubuje vnitřní nesoulad. Sama jsem si tímto procesem ke konci roku a počátkem tohoto procházela.

Jasnost v takových chvílích nevzniká tlakem na sebe. Vzniká ve chvíli, kdy si dovolíš položit otázky, které nejsou chytré ani rychlé.
Ale pravdivé.

• Co opravdu chci – když na chvíli odložím role a očekávání?
• Co už mi neslouží, ale držím to jen ze zvyku?
• Co mě doopravdy naplňuje – ne navenek, ale uvnitř?

Tyto otázky nejsou tu proto, aby tě hnaly k akci. Nechtějí po tobě plán ani strategii.

Jsou pozvánkou k naslouchání

Zmatek není chyba. Je to signál.

Mnoho lidí se bojí nejistoty, čemuž naprosto rozumím. Chtějí mít jasno hned. Vědět, kam směřují. Co změnit. Zmatek je nepohodlný, dokáže nás pohltit. Mozek chce mít „klid“.

Jenže zmatek často neznamená, že jsi ztracený/á. Znamená, že staré odpovědi už neplatí – a nové ještě nemají tvar … zkrátka se něco děje pod povrchem.

A to je v pořádku.

Jasnost není něco, co lze vždycky vymyslet hlavou. Je to stav, kdy se přestaneš nutit někam jít
a začneš vnímat, kde skutečně jsi. Z tohoto místa se pak rodí kroky, které nejsou vynucené.
Jsou klidné. Pravdivé. V souladu. A pravda, někdo to trvá …

Pokud cítíš, že se ti myšlenky pořád točí dokola a nedaří se ti skutečně zpomalit, může být užitečné dát tělu i mysli konkrétní oporu.

Vytvořila jsem meditaci Vnitřní kompas právě pro chvíle, kdy nechceš hledat odpovědi hlavou, ale potřebuješ se znovu naladit na sebe. Není o vizualizaci cílů ani o „pozitivním myšlení“.

Je o tichu, dechu a jemném návratu k tomu, co už v sobě máš.

Pokud cítíš, že právě teď nepotřebuješ další návod „jak to udělat lépe“, ale spíš prostor, kde se můžeš znovu slyšet, pak jsi přesně tam, kde máš být.

V dalším článku se podíváme na otázky, které jasnost neurychlují, ale pomáhají ji prohloubit. Stay tuned 🙂