Proč mám tak ráda kočky a co se od nich můžeme naučit

Jsem milovnice zvířat ale asi nejraději mám kočky. Již 20 let se mnou sdílí domácnost kočka či kocour a automaticky je považuji za regulérní členy rodiny.

Už jako malá, když jsem trávila čas u babiček, společnost na zahradě mi dělala nějaká ta šelmička. Vždycky se někde objevilo malé chlupaté mňoukající stvoření, které si mě našlo a zažádalo o pozornost. Bez jakéhokoliv ostychu se mi začalo otírat o nohu a za pár sekund se mi spokojeně uvelebilo na klíně jako by se nechumelilo 🙂 Žádné čekání na povel, žádný oční kontakt ve stylu: „Můžu?“ Pokaždé věděla, co chce a šla si za tím. A to na kočkách obdivuji.

Protože:

• 😴 Když je ospalá, jde prostě spát  
• 🍽  Když má hlad, dá vám to dostatečně najevo a tak dlouho, dokud se miska nezaplní 🙂

• Ale pozor! Kočka vám nesežere jen tak něco a není to proto, že by byla vybíravá (ano, někdy je hodně těžké je nenálepkovat 🙂 ). Věděli jste, že má 2 miliony čichových buněk ale pouze 500 chuťových pohárků (v porovnání člověk jich má 9000) a nerozezná sladkou chuť?
  • Logicky z toho tedy vyplývá, že co ji zkrátka nevoní, to nesežere. Je to tím pádem určitý instinkt, který ji chrání před tím, aby nepozřela potravu, která by ji neudělala dobře a odvrátila ji od případného dalšího lovu. A aby to bylo ještě víc komplikované, kromě chutě také záleží na teplotě a textuře potravy… trochu alchymie, že? 😀 😀 😀
• 🧸 Když si chce hrát, bude vás tak dlouho otravovat, dokud ji nedáte pozornost… 100% pozornost aby bylo jasné 🙂
• 🫣  Když se bojí, najde si útočiště, schová se a vyčká, až se bude cítit bezpečně.
• 🧼 Když se chce umýt, umeje se kdekoliv a kdykoliv … čistota je půl zdraví 🙂
• 🧘 Když se chce uklidnit, najde si pohodlné a měkké místečko, kde si to hezky proťapká a pak se uvelebí ke spánku.

Vzhledem k tomu, že většinu času trávím doma, mám neustálý přehled o životě našeho kocourka Mázlika (z maďarštiny: Štěstí). Obdivuji na něm tu jeho kočičí svobodu, to, jak si dokáže zařídit den a noc podle jeho potřeb. Je nezávislý, hravý, společenský, občas neposedný nebo naopak velmi klidný a vyžadující fyzický kontakt. Dá mi najevo velmi rychle, kde jsou jeho hranice a pokud je nerespektuji, vytasí drápky ve stylu:

Já ti to ukazoval, ale ty jsi mě nerespektovala

Když se jako rodina sejdeme večer v synově pokojíčku a před spaním si všichni povídáme, Mázlik za námi vždycky přijde, aby mu něco neuniklo. I kdyby v tu dobu měl „půlnoc“, nenechá si tuto příležitost ujít. Uvelebí se na posteli a začne přést … jakoby nám snad i rozuměl a chtěl být součástí konverzace i když jen jako tichý společník.

Asi tušíte, kam tímto článkem mířím

k sebelásce, seberespektu, hranicím, užíváním si života a celkové spokojenosti

Vezměme za svůj život 100% zodpovědnost, mějme se rádi, travme čas s lidmi, kteří nás inspirují, podporují, řekněme si o pomoc, když potřebujeme, vymezme se, když nám v něčem není dobře – to není sobectví, ale sebeláska. Potřebujeme k tomu možná i krapet odvahy, mrkněte na můj další článek, který vám může pomoci Odvaha aneb síla poslechnout sama sebe.

Žijme jako kočky – divoce … lehce … spokojeně …  hravě … starejme se o to, co do sebe dáváme … a ke komu se večer přitulíme 🙂